Historie kostela v Zeměchách

     Obec Zeměchy je prvně připomínána již v roce 1238. Existuje údaj již z roku 1264, že arcijáhen Radoslav daroval plat ze Zeměch k oltáři svatého Štěpána v kostele sv. Víta na Pražském hradě. Lze odvodit, že v Zeměchách již v té době stál farní kostel. Zeměchy přináležely do řipského děkanátu a po celé 14. až do počátku 15. století existují doklady o odvodech papežského desátku ze zdejšího kostela. Větší část vsi držel podle V. V. Tomka Strahovský klášter a i z toho dílu byl odváděn roční plat.

   Po roce 1523 získal Zeměchy Jan Boryně ze Lhoty a připojil je ke statku Mikovice. Jeho vnuk Jan Boryně nechal zbořit starou gotickou tvrz a v roce 1595 dal postavit novou tvrz, kde byla i kaple. Farní kostel v Zeměchách mohl být již tehdy rozšiřován či opravován. Tento původní zeměšský kostel, jehož poloha v obci není dosud přesně známa, byl však pravděpodobně během třicetileté války vážně pobořen.

    K jeho nové výstavbě přikročila až v letech 1723 - 1733  Anna Marie Toskánská. V tomto období vznikla současná budova kostela Narození svatého Jana Křtitele včetně presbytáře, s jižním a západním vstupem a propojením presbytáře vstupem na hřbitov.

Kostel Narození sv. Jana Křtitele

Kostel Narození sv. Jana Křtitele je barokní kostel dokončený v roce 1733. Je jednolodní obdélníkového půdorysu, s obdélníkovým trojboce ukončeným presbytářem a s obdélníkovou zákristií v ose lodi a se čtvercovou předsíní na západní straně lodi. Mohutná zděná kruchta s dřevěným, balustrovým zábradlím je v hlavní lodi. Na jižní straně hlavní lodi kostela jsou dveře, které spojují hlavní loď kostela se hřbitovem. Z bezpečnostních důvodů jsou dveře dodatečně kryty ocelovou mříží.

Průčelí kostela je členěno lízénovým rámcem se zdvojenými lizénami, obdélníkovým oknem nad střechou předsíně a ukončeno je trojúhelníkově ukončeným štítem. Předsíň má zaoblené rohy a těsně při nich probíhají svisle lizény. Spolu se soklem a nevysokým pásem pod římsou tvoří ploché rámy, na kterých sedí odsazená fabionová hlavní římsa předsíně. Vstupní dvoukřídlé dveře jsou zvenčí druhotně pobity šindelem. Jejich nosná svlaková konstrukce je patrná na rubu. Na rubu jsou také zachovány zbytky původního kování. Z bezpečnostních důvodů jsou kryty ocelovou mříží. Obě boční fasády jsou stejné, bez otvorů, jen s rovnými lizénovými rámci před nárožím a kouty u hlavní západní fasády.

Obdélná sakristie je přisazena k východní stěně presbytáře. Valbová střecha sedí na fabionové římse. Na jižním a severním boku objektu je oválné okno. Dveře do sakristie jsou značně poškozeny a proto jsou z bezpečnostních důvodů kryty mříží.

Presbytář je sklenut lunetovou klenbou, loď je plochostropá, v předsíni je křížová klenba.

Štuková výzdoba interierů hlavních částí stavby patří do období hlavní etapy výstavby.

Západní předsíň, sakristie a krovy hlavní budovy nepatří k hlavní etapě výstavby kostela.

Z období konce 18. a počátku 19. století máme jen stručné archivní zprávy. Víme, že v roce 1803 ještě existovaly dveře mezi presbytářem a hřbitovem, byla otevřena krypta a zrušeny čtyři železné kruhy v rozích její krycí desky. Roku 1822 byla stavba poškozena velikou bouří, v té souvislosti se uvažovalo o nové sanktusce (sanktusní věži) a nových oknech. Je pravděpodobné, že v tomto období byly realizovány obě přístavby kostela tj. předsíň a sakristie a podle jednotného charakteru krovu spolu s věží i vazby ostatních konstrukcí.

Generální oprava interierů kostela byla provedena na počátku 20. Století. Exterier byl opravován jen provizorně. Celková oprava exterierů byla provedena až někdy ve třicátých letech 20. století. K této opravě paří většina dochovaných omítek na jižní, severní a východní straně kostela. V období 1950 až 1951 byly provedeny omítky celé západní strany kostela a opravy na vedlejších částech budovy. V roce 1971 byla, podle ústních údajů, provedena stávající šindelová krytina, byl opravený krov hlavní budovy, obnovena novými prvky věž a nově byl z použitých prvků sestaven krov předsíně. Nově jsou zhotoveny mansardové římsy na budově kostela a vikýře nad lodí. V roce 2001 byla provedena po obvodu kostela drenáž , izolace paty stavby a dešťová kanalizace kolem hlavní budovy kostela.

V průběhu let 2002 až 2006 byla provedena celková rekonstrukce krovu sanktusní věže a provedena úplně nová fasáda hlavní budovy kostela. Stavba však nebyla opatřena okapovými žlaby, které byly součástí původního záměru ( jak dosvědčují již instalované gajgry ). Že to byla chyba potvrzuje již dnes stupeň poškození nové fasády.



Ke kostelu patří ještě další dvě stavby:

  1. Zvonice - barokní hranolovitá věž členěná lizénovým rámcem je zakončená mansardovou střechou. Polokruhově ukončený portál má ozdobnou supraportu se segmentem proloženou římsou.

  2. Márnice - dostala v roce 1971 novou, šindelovou střechu. V současné době je v důsledku zanedbané údržby téměř v dezolátním stavu.